„Gádžovský píčoviny„
(substantivum, plurál; společensko-kulturní termín původu romského)
Definice:
Soubor jednání, řeči a gest, které zakrývají skutečný záměr nebo postoj. Slouží k udržení zdání profesionality, moci či morální převahy.
Projevuje se především tam, kde se pravda nehodí, ale lež se ještě nehodí přiznat. Jde o termín používaný pro rituální komunikaci bez obsahu.
Původ a kulturní kontext:
Pojem pochází z romského prostředí, kde označuje typicky gádžovský (neromský) způsob jednání, tedy komplikovaný, obezličkový, plný formálních frází a neupřímných gest.
Z romského pohledu to symbolizuje svět, kde slova už nejsou prostředkem dorozumění, ale maskou (strachu, vypočítavosti, touhy po kontrole…)
Romové to vnímají prostě:
Když říkáš ano, znamená to ano.
Když říkáš ne, znamená to ne.
A všechno mezi tím jsou gádžovský píčoviny.
Jde o kontrast mezi přímou existenciální mluvou a byrokraticko-kulturní přetvářkou.
Tam, kde Rom prostě mluví, gádžo „formuluje stanovisko“.
Typické prostředí výskytu:
- úřední jednání, konference, pracovní schůze, „kulaté stoly“,
- politická komunikace, korporátní PR, grantové komise.
- většina dialogů „napříč společností“.
Symptomy:
- přemíra slov, nedostatek obsahu
- úsměv bez zájmu, souhlas bez závazku
- používání cizích slov místo odvahy
- snaha o „správný dojem“ místo pravdy
Antidotum:
Říkej, co si myslíš. Nemluv, když nemáš co říct.
Všechno ostatní jsou totiž jenom gádžovský píčoviny.
Napsat komentář