Mezi dokumentární prózou a existenciálním minimalismem. Jen zapisuji a nehodnotím.
Zóna, blok C, 5. patro.
Grasonka.
Uvnitř dva muži a pes a nápis na zdi.
Pes se jmenuje Fingolfin.
Na podlaze v chodbě přede mnou leží psí výkaly.
Na zdi přímo přede mnou je napsáno heslo: Boycot Arnošt Zobák!
Nevím, kdo je Zobák, ale nasprejovaný nápis působí dost přesvědčivě.
Muž si přeje, abych si zul boty.
Nezouvám se.
Podíváme se na sebe jako dva lidé, kteří ví, že pořádek je jen téma k humoru.
Vejdu dovnitř.
Druhý muž sedí v křesle, před sebou svícen. Ručně vyrobený, , několikaramenný, několikaúrovňový a se spoustou svíček.
Na sobě má muž nacistickou uniformu, zmačkanou a bez insignií.
Řekne mi „ahoj“.
Pes po mně skáče, štěká a slintá.
Muž v uniformě vezme z popelníku vajgla a hodí ho někam pod skříň.
Pes za ním skočí, zmizí pod nábytkem a zůstane tam vrčet.
Ptám se, kdo je Zobák.
Muž v uniformě se mlčky dívá na druhého, chvíli si tak hledí do očí, jako by se domlouvali, jestli je ještě potřeba lhát.
Pak se muž v uniformě začne omlouvat.
Říká, že když jsem u něj minule klepal, zrovna si píchl rohypnol.
Věděl, že ke dveřím to nestihne, tak se začal plazit na balkon, aby se aspoň podíval, kdo dole odchází ze vchodu.
Tam pak ale usnul.
Na zemi, na betonu, několik hodin.
Když se probudil, myslel si, že byl unesen.
První muž se ptá, jestli chci kávu.
Odmítnu. Řekne, že to je dobře, protože stejně žádnou nemají.
Druhý, v uniformě, nabízí cibuli. Prý jí sehnali celý velký pytel.
Televize, která dosud hrála beze zvuku, najednou zhasne.
Vysvětlují, že jim zase někdo u sousedů vytáhl prodlužovák, který je natažen z vedlejšího bytu přes balkon.
Elektřinu si prý domluvili s početnou romskou rodinou vedle.
Bydlí tam prý s prostitukama, které pasou.
Muž v nacistické uniformě mi vysvětluje, že je velmi pravděpodobné, že nyní budou jejich sousedi požadovat nějaký pervitin, aby prodlužovák zase zapojili.
Ptám se jich, jak se jim jinak žije.
Prý nic moc.
Napsat komentář