„Rakloteriér“
(substantivum, maskulinum; původ smíšený)
Definice:
Věčně nasraný, přepjatě racionální a permanentně nespokojený gadžo.
Rakloteriér je raklo (bílý muž), který si plete nasranost s osobností.
Štěká, aby bylo slyšet, že žije.
Zpravidla v opozici k čemukoli, co mu nevyhovuje. Tedy ke všemu.
Jeho svět je plný mikroskopických nespravedlností a celá společnost se podle něj rozpadá špatným tempem a špatným směrem.
Rakloteriér cítí neustálou potřebu mít pravdu.
Je to druh, který se živí rozhořčením. Čím víc ho má, tím líp se cítí.
Původ a kulturní kontext:
Slovo vzniklo spojením romského raklo (neromský muž) a teriéra – malého psa s přehnaným sebevědomím a krátkým prahem frustrace.
Rakloteriér není nadávka, ale diagnóza kulturního neklidu.
Je to tvor z přechodové zóny mezi střední třídou a apokalypsou, který si na každém koutě světa musí označkovat vlastní úzkost.
Z romského úhlu pohledu je to gadžo na steroidech. Furt něco řeší, komentuje, analyzuje, vysvětluje, reformuje, vylepšuje a přitom nikdy nepřestane vrčet.
Je přesvědčený, že jeho morální rozhořčení je druh veřejné služby.
Nechává za sebou stopu pouček, apelů a rozčílených komentářů, jako pes, co musí ochcat každý roh, aby svět věděl, že tudy prošel.
Každá věta smrdí úsilím o pořádek. Každý komentář je značka jeho neklidu.
Typické prostředí výskytu:
• diskuzní fóra a městské komise
• kavárny s volným přístupem k mikrofonu
• facebookové komentáře pod články, které nečetl
• čekárny, kde se čeká moc dlouho
• sousedské skupiny, kde se mluví o pořádku
• talkshow, kde všichni souhlasí, ale přesto se s chutí pohádají
Symptomy:
• výrazy jako „já nemám nic proti Romům, ale…“
• používání výrazu „slušný člověk“ jako forma sebeobrany
• moralizování jako forma sebeutvrzení
• věčné podezření, že svět není spravedlivý hlavně vůči němu
• schopnost se nasrat na cokoli, včetně vlastní nálady
• potřeba vysvětlovat, že kdyby svět poslouchal jeho, všechno by bylo v pořádku
Antidotum:
Guta. (Výraz pro další díl Romského slovníku)
Napsat komentář