Chodba bytového domu. Odlupující se nátěr. Smrad vařeného zelí a odpadků ze sklepa.
Dva úředníci, jeden romský aktivista, jeden mobil na fotodokumentaci.
Na zdi se vedle rozbitých poštovních schránek vylepí domovní řád v romštině. Slavnostně, s pocitem dobře vykonané civilizační mise.
Romský aktivista se postaví vedle. Úsměv.
Úředníci fotí. Detail. Polodetail. Kontext.
Ještě jedna fotka pro jistotu.
Pak odcházejí.
Ticho.
Z bytů začnou vycházet lidi. Postupně. Opatrně.
Zastavují se u papíru.
„A to je co?“
„Prej že domovní řád, říkali.“
„A co tam je napsaný?“
„Nevim, je to romsky prej.“
„Aha… a to máme číst?“
Chvíle ticha.
„Zavolejte Julu, on mluví cigánsky!“.
„Aj ja znam po cigansky, ale tohle nevim co je“
„Mi a picsa ez? Mi folyik itt?“
„To je cigánsky!“
„Ale ja eště nečitala po cigánsky.“
„Ja tiež ne“.
Další ticho. Papír visí dál. Nehne se.
„Ki a fasz rak ide ilyen hülyeségeket?“
Napsat komentář