„Ty pořád mluvíš o tom, že se z Romů nikdy nestane národ,“ vyjede Tchoř ostře. „To je strašně normativní! Transnacionální národy existují. Diaspory existují. Židi, Arméni…“
„Stop,“ skočí mu do řeči Jinoch. „Tohle je přesně ten romistickej automat. Vytáhneš historickej jackpot a tváříš se, že se dá zopakovat. Jenže Židi i Arméni měli instituce, elity, centra, konflikty, protivníky. A hlavně každodenní vůli být národem.“
„Romové mají paměť pronásledování,“ nenechá se Tchoř. „Sdílenou zkušenost, jazyk, symboly…“
„Maj akorát sdílenej tlak zvnějšku,“ opraví ho Jinoch. „To není totéž. Národ nevzniká tím, že tě někdo škatulkuje. Národ vzniká tím, že se k sobě hlásíš i tehdy, když bys nemusel.“
„Ale právě proto je potřeba posilovat identitu!“ zvýší hlas Tchoř. „Empowerment, reprezentace, romské elity…“
„Ne,“ zavrtí hlavou Jinoch tvrdě. „To, čemu říkáš empowerment, je outsourcovaná identita. Pár mluvčích, pár projektů, pár konferencí. A dole lidi, kteří s tím nemají nic společnýho.“
„To je strašně elitářský pohled,“ odsekne Tchoř. „Bez reprezentace nejsi slyšet.“
„A s ní jsi umlčenej jinak,“ opáčí Jinoch. „Protože reprezentace začne mluvit za tebe. Vyrábí romství jako politickej produkt. Etnicitu jako provozní režim.“
„Takže podle tebe nemá smysl budovat romský národ?“ ptá se Tchoř vyzývavě.
„Podle mě je to jenom strategická lež,“ řekne Jinoch klidně. „Národy nejsou morální odměna. Nejsou to diplomy za utrpení. Jsou to historický konstrukce založený na moci, území a dlouhodobým každodenním souhlasu. A tenhle plebiscit Romové nehlasují.“
„Protože jim nebylo dovoleno hlasovat!“ vyštěkne Tchoř.
„Protože o to většina z nich ani nestojí,“ odpoví Jinoch bez emocí. „A to je to, co romistika neumí přijmout. Že spousta Romů nechce být součástí žádnýho národního projektu. Chtějí normálně žít. Bez symbolický zátěže.“
„Ty jim bereš politickou budoucnost,“ řekne Tchoř.
„Ne,“ řekne Jinoch. „Beru jim falešný iluze. Budoucnost není romský národ. Budoucnost je rozbití etnizace. Přestat číst chudobu, selhání státu a segregaci jako kulturní vlastnost.“
„Takže konec romství?“ ptá se Tchoř chladně.
„Konec romství jako politický modly,“ přikývne Jinoch. „Romství jako zkušenost zůstane. Romství jako identitární projekt se vyčerpalo dřív, než pořádně začalo.“
Ticho.
„Víš, co je na tom nejhorší?“ řekne po chvíli Tchoř.
„Že to dává smysl?“ odpoví Jinoch.
„Že to nikdo nechce slyšet.“
Jinoch pokrčí rameny. „No, ani ty národy nevznikaly z toho, co lidi chtěli slyšet.“
„A co teda podle tebe ta romská rezprezentace dělá?“ ptá se unaveně Tchoř.
„Vyrábí náhradní díly na auto, který neexistuje, vole“ odpoví klidně Jinoch.
Napsat komentář