Jinoch sedí na obrubníku, kouří cigáro a kouká na panelák před sebou. Panelák mlčí.
Tchoř se vynoří z křoví, otře si čumák o rukáv a kouká stejným směrem.
Jinoch:
„Hele… myslíš, že v tom je nějakej řád?“
Tchoř:
„Jo.“
Jinoch:
„Fakt?“
Tchoř:
„Jo. Jen není pro nás.“
Chvíli je ticho.
Jinoch:
„Já jsem to dneska celý rozkreslil. Šipky, cíle, priority, vazby… všechno hezky na papír. A stejně mám pocit, že kdybych to hodil do kanálu, vyjde to nastejno.“
Tchoř:
„To je dobrej pocit.“
Jinoch:
„Jak jako dobrej?“
Tchoř:
„Vidíš to střízlivě a to je dobře.“
Jinoch se uchechtne.
Jinoch:
„Víš, co je nejhorší? Že kdybych tomu věřil, tak už bych byl nebezpečnej.“
Tchoř:
„Přesně. Nejhorší lidi jsou ti, co už mají hotovo.“
Panelák pořád mlčí.
Jinoch:
„Takže co s tím?“
Tchoř:
„Nic. Zatím.“
Tchoř si lehne, stočí se do klubíčka.
Jinoch típe cigáro o beton.
Jinoch:
„Víš, mě sere hlavně to, že to celý dává smysl… jen ne tak, jak bych chtěl.“
Tchoř ani neotevře oči.
Tchoř:
„Smysl není od toho, aby tě uklidnil.“
Chvíli je slyšet jen vzdálený hukot silnice.
Jinoch:
„Tak proč to vlastně dělám?“
Tchoř otevře jedno oko. Jen na půl.
Tchoř:
„Protože kdybys to nedělal, začal bys to nenávidět.“
Jinoch:
„Co?“
Tchoř:
„Všechno.“
Ticho se zase natáhne.
Jinoch:
„Myslíš, že to něco změní?“
Tchoř:
„Nevím.“
Jinoch:
„Tak k čemu to je?“
Tchoř se zvedne, protáhne hřbet a sedne si. Dívá se pořád na panelák, ne na Jinocha.
Tchoř:
„Aby se to zase posralo, ale jinak.“
Jinoch si povzdechne.
Jinoch:
„To je strašně málo.“
Tchoř:
„Jo. Ale je to přesně tolik, kolik máme.“
Panelák se uchechtne.
Napsat komentář