Jinoch a Tchoř sedí na schodech před vchodem.
Jinoch kouří. Tchoř drží plastový kelímek s kávou.
Z vchodu vyjde Franta ze čtvrtého. Má na sobě nové tenisky, sluchátka na krku a výraz člověka, který něco ví.
Franta: Čau chlapi. (nepočká na odpověď a jde dál)
Jinoch: Hele, Franto. Co to máš na sobě? Bude spartakiáda?
Franta: (otočí se) Běhám.
Jinoch: Cože?
Franta: Běhám. Ráno. Každej den.
(Běží pryč.)
Chvíle ticha.
Jinoch: Viděls to?
Tchoř: Viděl.
Jinoch: Franta běhá.
Tchoř: Zjevně.
Jinoch: Franta, co loni v listopadu nesešel vůbec ven, protože bylo mokro.
Tchoř: Lidé procházejí transformačními fázemi. Je to dokumentovaný jev.
Jinoch: Jakýma fázema?
Tchoř: Nejdřív boty. Pak aplikace. Pak sdílení výsledků na sociálních sítích. Pak výživa. Pak…
Jinoch: Pak co?
Tchoř: Pak to přejde.
Jinoch: Jo?
Tchoř: Nebo nepřejde. A to je horší.
Jinoch: Proč horší?
Tchoř: Protože pak musí přesvědčit i tebe.
(Jinoch si zapálí novou cigaretu.)
Jinoch: A co ho to vzalo?
Tchoř: Těžko říct. Narozeniny, rozvod, podcast, video o muži, který zhubl čtyřicet kilo a teď má firmu…
Jinoch: Franta se nerozvedl.
Tchoř: Zatím.
(Ticho.)
Jinoch: Víš, co mě na tom štve?
Tchoř: Na čem konkrétně?
Jinoch: Že on teď bude jinej. Bude vstávat v šest, bude mít ten výraz…
Tchoř: Jaký výraz?
Jinoch: Takovej. Jako že on něco ví a ty ne.
Tchoř: Výraz iniciovaného.
Jinoch: Jo. A za měsíc se tě začne ptát, proč taky neběháš. A pak ti pošle zajímavej článek. A pak ti řekne, že lepší životospráva zlepšuje koncentraci a náladu…
Tchoř: Což je statisticky pravda.
Jinoch: To je úplně jedno, jestli je to pravda!
Tchoř: Jak to myslíš?
Jinoch: Myslím, že Franta byl dobrej Franta. Franta, co seděl na schodech, Franta, co chodil pro pivo v devět ráno, Franta, co věděl, že je to na hovno a byl s tím smířenej. A teď bude Franta, co se z toho chce dostat. A to je…
Tchoř: Legitimní životní volba?
Jinoch: To je zrada.
(Ticho.)
Tchoř: Zrada koho?
Jinoch: (zamyslí se, podívá se na nedopalek) No. Nás. Celýho tohodle.
Tchoř: Ty se bojíš, že pokud Franta uspěje, zpochybní to tvoje rozhodnutí zůstat.
Jinoch: Já jsem se nerozhodl zůstat.
Tchoř: Přesně tak.
(Dlouhé ticho.)
Jinoch: Myslíš, že mu to vydrží?
Tchoř: Tři týdny. Možná čtyři, pokud si nekoupí váhu.
Jinoch: A co pak?
Tchoř: Pak si sedne zase sem.
Jinoch: A bude normální?
Tchoř: Bude zahořklej. To je horší než normální.
(Jinoch si zapálí. Tchoř dopije kávu z kelímku.)
Jinoch: Nebo mu to vydrží.
Tchoř: Nebo mu to vydrží.
(Ticho.)
Jinoch: To by bylo nejhorší.
Napsat komentář