Je večer.
Vestibul paneláku. Zářivka poblikává. Výtah někde nahoře.
Jinoch stojí u schránky. Kouká do prázdna. Tchoř sedí na schodu s kelímkem kávy.
Patos vstoupí z ulice. Lahev v ruce, oči jako dva ohně. Rozhlédne se. Publikum. Malé, ale publikum.
Patos: Národe!
Jinoch: (bez pohledu) Dobrý večer, Patosi.
Patos: Stojíme na rozcestí!
Tchoř: Stojíme ve vestibulu.
Patos: Vestibul je metafora!
Jinoch: Vestibul je vestibul. Čekáme na výtah, vole.
Patos: (zdvihne lahev) Právě! Čekáte na výtah! A to je váš problém, přátelé. Výtah vás nevyveze k výšinám. Výtah vás pouze přemístí!
Tchoř: Technicky vzato je to jeho funkce.
Patos: Funkce! Vy mluvíte o funkci, když jde o duši národa!
Jinoch: (otočí se na Tchoře) Co to má za duši, ten národ?
Tchoř: Komplexní otázka. Záleží na definici národa i duše.
Patos: Duše národa je to, co zbyde, když se odečte strach a přičte odhodlání!
Jinoch: (zamyslí se) Takže záporný číslo.
(Ticho. Patos na okamžik zaváhá. Tohle nečekal.)
Patos: (rychle) Proto musíme vstát! Proto musíme jít po schodech!
Tchoř: Kolik pater?
Patos: Na tom nezáleží!
Tchoř: Záleží. Když bydlíš ve čtrnáctém patře.
Patos: Schod je čin! Každý výdech je modlitba!
Jinoch: Každý výdech je výdech, Patosi.
Patos: (přistoupí blíž, hlas mu klesne na důvěrnou polohu) Vy tomu nerozumíte. Vy jste uvízli v každodennosti! Já vidím dál!
Jinoch: A co vidíš?
Patos: Vidím — (odmlčí se, podívá se oknem ven na tmavé sídliště) — vidím, co by mohlo být.
(Ticho.)
Jinoch: (tiše) Jo. To je právě ten problém.
Patos: Co je problém?
Jinoch: Že vidíš, co by mohlo být. A já vidím, co je.
Tchoř: Epistemologický rozdíl mezi normativní a deskriptivní perspektivou.
Jinoch: Ne. Rozdíl mezi člověkem, kterýho to nezlomilo, a člověkem, kterýho to zlomilo jinak.
(Patos se zadívá na Jinocha.)
Patos: (velmi tiše) Myslíš, že jsem zlomený?
Jinoch: Myslím, že kážeš, protože přestat kázat by bylo horší.
(Dlouhé ticho. Zářivka poblikává.)
Patos: (po chvíli, skoro pro sebe) Možná.
Tchoř: Rétorika bez analytického korektivu se vždy zvrhne v sebeoklamání.
Patos: (otočí se na Tchoře) To je hezká věta.
Tchoř: Není moje.
Patos: Čí je?
Tchoř: (ukáže na Jinocha) Jeho.
(Patos se podívá na Jinocha. Jinoch se podívá na Tchoře. Tchoř dopije kávu.)
(Výtah přijede. Dveře se otevřou. Mdlé světlo.)
(Všichni tři nastoupí.)
(Dveře se zavřou.)
(Vestibul zůstane prázdný. Zářivka poblikává.)
Napsat komentář