Osoby:
JINOCH – neklidný, podrážděný, chytrý dost na to, aby ho sraly správné věci.
TCHOŘ – suchý, přesný, unavený z lidí i z pojmů.
Místo:
Kuchyně v paneláku. Večer.
Na stole mobil, hrnek s kávou, popelník, dva rohlíky, které už nikdo nechce.
Zvenku je slyšet sídliště. Děcko, pes, dveře od auta, pak nic.
JINOCH
(čte z telefonu)
„Prezident republiky Petr Pavel a Eva Pavlová přijmou ve středu 8. dubna od 11 hodin na Pražském hradě romské komunitní lídry.“
(pauza)
Lídry.
TCHOŘ
Hm.
JINOCH
Komunitní lídry.
TCHOŘ
Četl jsem to.
JINOCH
A kdo to je?
TCHOŘ
Podle všeho lidi z nějakého programu Ministerstva práce. Tříletý vzdělávací program. Asi osmdesát osob z jedenácti krajů.
JINOCH
Takže ne lídři Romů.
TCHOŘ
Ne.
JINOCH
Tak proč se píše, že jsou to romští komunitní lídři?
TCHOŘ
Protože „absolvent tříletého vzdělávacího programu MPSV“ nezní tak slavnostně?
JINOCH
Tohle není slavnostní. Tohle je spíš nějaký podvod.
TCHOŘ
Je to horší. Je to kategorie.
JINOCH
Čí kategorie?
TCHOŘ
Instituce.
Napřed vyrobí šuplík a pak do něj nacpou člověka.
A jakmile je vevnitř, začnou se tvářit, že do toho šuplíku patřil odjakživa.
JINOCH
Mě by zajímalo, kdo ty lidi zvolil.
Kdo je vybral.
Kdo na ně ukázal prstem a řekl „vy jste odteď komunitní lídři Romů“.
TCHOŘ
Nikdo takový neexistuje.
JINOCH
Takže Romové nemají lídry?
TCHOŘ
Mají. Jen ne takové, co se dají snadno pozvat na hrad.
Mají lidi, za kterýma se chodí, když je průser.
Mají ženské, co drží rodinu pohromadě.
Mají chlapy, kterým se věří na ulici, i když neumějí mluvit v panelové diskuzi.
Mají starý, co nic nenapsali, ale všichni vědí, že bez nich se nic nerozsekne.
Jenže tohle nejsou lídři v jazyce institucí.
Tohle jsou jen takový lidi.
JINOCH
Můj děda byl taky takovej.
Nikdy nebyl v žádným programu.
Když psal, dělal chyby.
Když mluvil, přecházel z maďarštiny do starorumunštiny.
Ale když se něco posralo, šlo se za ním.
Nikdo mu neříkal lídr.
Protože v normálním světě si takhle lidi neříkají.
TCHOŘ
Jo.
Ve světě institucí je to jinak.
Ptáš se, koho můžeš do toho jazyka přeložit.
JINOCH
A tihle jsou přeložitelný.
TCHOŘ
Přesně.
Mají program.
Mají osvědčení.
Mají rámec.
Mají popis.
Dají se seřadit do řádku, usadit do sálu, napsat do výroční zprávy a dá se z nich udělat safari pro prezidenta.
JINOCH
„Prezident přijal romské komunitní lídry.“
To je krásný.
Jeden titulek a hned to vypadá, že Romové mají reprezentaci, stát s ní mluví a všechno je v pořádku.
TCHOŘ
Ano.
Stát potřebuje partnera. A když ho nemá, vyrobí si ho.
Nejdřív program. Pak absolventy. Pak lídry. Pak fotografii.
A nakonec symbolické gesto, které se dá vložit do zprávy o stavu romské menšiny.
JINOCH
Takže je to pro výkaz.
TCHOŘ
Je to pro legitimitu. Výkaz je jen forma.
JINOCH
A Romea tomu dělá amplion.
TCHOŘ
Ano.
JINOCH
To mě sere snad ještě víc. To je co? Novinařina?
TCHOŘ
Ne. To je sektorová žurnalistika.
JINOCH
Co to je za zvíře?
TCHOŘ
Takové, které se živí blízkostí ke zdroji a předstírá, že je to služba veřejnosti.
Nesmí moc škrábat do konstrukce, ze které samo roste.
Můžeš být kritický k rasistům, k dezolátům, k primitivům z Facebooku.
To je bezpečné.
Ale nesmíš moc rozebírat samotnou výrobu romské reprezentace.
To už bys lezl do potrubí, kterým tečou projekty, kulaté stoly, besedy, partnerství a slavnostní přijetí u prezidenta.
JINOCH
Takže Romea neinformuje.
Romea pomáhá vyrábět použitelnou verzi reality.
TCHOŘ
Ano.
Vezme výraz, který jí někdo připravil, a pustí ho dál bez odporu.
Bez otazníku.
Bez toho, aniž by se jednoduše zeptali – kdo jsou ti lidé a čí jsou to lídři?
Takhle jednoduše tomu dodá kus legitimity.
JINOCH
Přitom by stačilo napsat „Prezident přijme absolventy programu MPSV zaměřeného na podporu romských komunitních pracovníků“ nebo co to, do prdele, je.
Ale ne. Musí tam být lídři.
Musí to znít skoro jako delegace národa.
TCHOŘ
Protože je to takhle pro někoho jednodušší.
JINOCH
To je ale přece základ.
Když napíšu „lídři“, tak snad musím vědět čí.
Koho zastupují. Kdo jim ten mandát dal.
Nebo se dneska už slova přidělujou za docházku?
TCHOŘ
Je to funkční.
A to je důležitější.
JINOCH
Takže Romové se tu zase jednou objeví jen jako objekt, kterému někdo přidělí tvář, jméno a místo u stolu.
TCHOŘ
Bude se říkat, že se Romové zapojují. Na to nezapomínej.
JINOCH
Víš, co je nejhorší?
Že těch osmdesát absolventů budou nejspíš v pohodě lidi.
Možná dělají poctivě svoji práci. Nejspíš někomu fakt pomáhají.
A pak je někdo vezme, narve je do titulku a udělá z nich zástupce všeho.
A oni v tom pak vypadají jak figuríny.
TCHOŘ
To je přesně ono. Problém není v jejich charakteru.
Problém je v tom, co se z nich dělá.
Člověk projde programem a místo aby zůstal člověkem s konkrétní zkušeností, stane se „romským lídrem“.
To je povýšení, které zároveň člověka o dost zmenší.
JINOCH
A my jsme v tom taky.
TCHOŘ
Samozřejmě.
JINOCH
Ty píšeš texty o tom, jak ta konstrukce identity nefunguje.
TCHOŘ
A tím ji udržuju v oběhu.
JINOCH
Já dělám projekty v sociálně vyloučených lokalitách.
TCHOŘ
A tím potvrzuješ, že systém ví, kde leží problém a jak se má jmenovat.
JINOCH
Takže co?
Jsme v hajzlu?
TCHOŘ
To není nová informace.
JINOCH
Dá se s tím vůbec něco dělat?
TCHOŘ
Málo.
Ale něco jo.
JINOCH
Co?
TCHOŘ
Kazíš tu hladkost, no. Pojmenováváš trik.
Nenecháš slovo projít bez odporu.
Když někdo řekne „lídři“, zeptáš se „čí“.
Když někdo řekne „komunita“, zeptáš se „kde přesně“.
Když někdo řekne „hlas Romů“, zeptáš se „kdo ho slyšel dřív, než jste si ho zapsali“.
Není to moc. Ale aspoň se lež neusadí tak pohodlně.
JINOCH
A Romea?
TCHOŘ
Romea bude dál dělat, co dělá.
Napsat komentář