Horký konec okurky

Groteskní deník z periferie lidské existence

[
[
[

]
]
]

Tchoř: Slyšel jsem krásnou větu. „Ježíš netrpěl proto, aby lidé už vůbec nemuseli trpět, ale aby utrpení, hřích a smrt neměly poslední slovo.“

Jinoch: To je moc hezký.

Tchoř: Ano. A přitom se kolem nás umírá s docela přesvědčivou pravidelností.

Jinoch: Smrt poslední slovo nemá?

Tchoř: Nemá. Má ale všechna ostatní slova, předposlední slovo, slovo těsně před posledním a taky to ticho potom, ve kterém žádné slovo nezazní, protože ten, kdo by mohl mluvit, neleží v prázdném hrobě, ale v docela plném.

Jinoch: To je tvrdé.

Tchoř: To je empirické. Ježíš vstal z mrtvých. Dobře. Ale babička Marta nevstala. Nevstala ani babička Věra. Nevstali lidi z Osvětimi. Nevstali ty ani ty děti z toho zemětřesení… Smrt zatím vede přesvědčivě. Výsledek je osm miliard ku jedné. Přičemž ten jeden případ je sporný, zdrojově problematický a sahá dva tisíce let zpátky.

Jinoch: Ale oni neříkají, že smrt přestane existovat, ne? Říkají, že nemá poslední slovo.

Tchoř: To je rétorika. „Poslední slovo“ je metafora, která předstírá, že prohrát neznamená prohrát, pokud to dobře orámujeme. Jako kdyby fotbalový tým po prohře 0:8 oznámil, že porážka neměla poslední slovo, protože si potom v šatně hezky zazpívali.

Jinoch: A co ty hříchy?

Tchoř: Hříchy? To je ještě lepší. Hřích nemá poslední slovo. Tedy existuje odpuštění, vykoupení, milost. Ale mezitím, mezi hříchem a tím, že nemá poslední slovo, leží celá lidská historie. Války vedené křesťany. Inkvizice. Konkordáty. Pedofilní kněží, jejichž hřích neměl poslední slovo…

Jinoch: Jsi krutý.

Tchoř: Ne, jsem přesný. Krutý je ten rámec, který slibuje, že zlo nezvítězí, a přitom se zlo vítězně rozvaluje na každé straně novin. Ale stačí říct, že to poslední slovo přece jenom patří dobru, a najednou je všechno teologicky v pořádku.

Jinoch: Možná to ale není argument proti víře. Možná je to argument pro ni. Protože kdyby smrt skutečně měla poslední slovo, tak by se o tom ani nemluvilo.

Tchoř: (pauza)

Jinoch: Ten, kdo ví, že prohraje, potřebuje věřit, že se té prohře dá říkat jinak. Ne ze slabosti. Ale protože jinak by ani nehrál.

Tchoř: To je zbožné myšlení.

Jinoch: Nebo lidské.

Tchoř: Rozdíl mi v tuto chvíli uniká.

Napsat komentář

Zjistěte více z Hořký konec okurky

Přihlaste se k odběru a pokračujte ve čtení. Získáte přístup k úplnému archivu.

Pokračovat ve čtení