Internet je dnes plný hudby, která nezní jako hudba, ale jako prefabrikovaný vikingský sen oblečený do kožešiny. Stačí zadat pár slov typu old norse, ancient spirit, war chant, berserker, awakens a vyvalí se další várka toho samého. Bubny jak z traileru na konec civilizace, mužský sbor s výrazem, jako by právě objevil runu pro testosteron, k tomu samozřejmě nějaká ta mlha, kožešina, oheň, zpomalený pohled do kamery a samozřejmě nějaký ten „duch předků“, který se probouzí už asi po pětisté. Ale neprobouzí se. Prosí, ať ho nechají raději spát.
Tohle už není severská estetika. Tohle je vikingský algoritmus. Automat na kýč, který pochopil, co se prodává. Není v tom žádné tajemství, žádná syrovost, žádná tíha, žádná opravdová bolest. Jen destilát znaků, které mají v člověku okamžitě vyvolat pocit, že sleduje cosi pradávného, mužného, posvátného a temného. Ve skutečnosti ale nesleduje nic pradávného. Sleduje marketingový koncentrát pro publikum, které má doma roh na pití medoviny a v sobě pocit, že uvnitř je pořád trochu berserker, i když zrovna stojí v Lidlu u pečiva.
AI do tohohle ale nevnesla zkázu. AI jen dokonale odhalila, jak strašně vyčerpaný a prefabrikovaný tenhle žánrový provoz už dávno je. Umělá inteligence totiž nevynalezla vikingský kýč. Ona ho jen začala vyrábět rychleji, levněji a bez posledních zbytků studu. Vzala to, co už lidé sami léta vytvářeli jako nekonečný recyklát bubnů, run, hrdel a temného světla, a dovedla to k logickému konci. K hudbě, která je složená čistě z rozpoznatelných signálů. K písním, které nejsou napsané z nějaké imaginace nebo potřeby, ale z toho, co už síť poznala jako úspěšný balíček „severského feelingu“.
A tak dnes vznikají skladby, které nezní jako starý sever, ale jako esteticky vyhlazená simulace starého severu pro lidi, kteří si chtějí obléct cizí mýtus. Všude stejná pomalá monumentalita. Všude stejný dutý patos. Všude stejná představa, že archaické musí nutně znít jako kombinace pohřebního průvodu, fitness motivačního videa a soundtracku k nájezdu na vesnici, která existuje už jen v hlavě autora promptu. Žádná skutečná temnota. Žádná špína. Žádné lidské měřítko Žádná bolest. Jen nafouknutý obraz „severu“ jako luxusního balení pro instantní transcendenci.
Nejhorší na tom je, že to často nepůsobí ani jako legrace, ani jako záměrně přepálená stylizace. Kdyby to aspoň bylo přiznaně přepálené! Jenže tváří se to smrtelně vážně. Jako by zrovna teď opravdu mluvili jménem dávných bohů, a ne jménem algoritmu, který spočítal, že na YouTube funguje spojení slova Nordic s pomalým bubnem a hrdelním hlasem v mlze. Vážný ksicht, velké slovo, dutý obsah. Přesně ten druh estetiky, který si plete archetyp s brandingem a spiritualitu s obrázkovou návnadou.
A tak se z pohanství stává prodejní estetika. Z mytologie zásobárna póz. Z dávných představ už jen dekorativní materiál pro další výrobu umělé hloubky. Tohle už není hudba, která by něco otevírala. To je zvuková tapeta pro lidi, kteří chtějí mít pocit hloubky bez nepříjemnosti té skutečné hloubky. Chtějí si pustit válku, ze které je ale nebudou bolet kosti a nebude z nich stříkat krev. Chtějí staré bohy, ale jen tak, aby se hodili k videu s ohněm a šedým filtrem.
Vikingský algoritmus je nakonec jen další forma dnešní bídy. Všechny znaky jsou na místě, ale nic nežije. Všechno vypadá správně, ale nic nedýchá. Přesně spočítaný kýč pro dobu, která už neumí vytvářet mýty, ale jen jejich nekonečné simulace.
Starý duch severu se neprobudil. Spí dál, ale mu někdo založil kanál na YouTube.
Napsat komentář