Jaké jsou mé nároky na lidstvo?

Mé nároky nejsou přehnané. Jsou jen lehce nekompromisní a tím jsou pro většinu lidí nesnesitelné.

I.

Myslet.

Nesnáším, když se věci říkají „protože to tak je“.

Chci, aby lidi rozuměli tomu, co říkají, co dělají a proč. Aby si přiznali složitost, místo aby se schovávali za slogany, ideologie a instantní pravdy.
Moje trpělivost končí ve chvíli, kdy někdo přestane klást otázky a zpochybňovat vlastní jistoty.

Moje trpělivost končí ve chvíli, kdy někdo přestane rozlišovat mezi složitostí a zmatením.

II.

Být autentický.

Nevěřím v masky. Pohrdám rolí přizpůsobeného občana nebo uvědomělého konzumenta změn. Chci vidět lidi. Těm, co jen hrají své role, nevěřím ani dobré úmysly.

III.

Chci pravdu.

I když je drsná. Pohrdám obecným neříkáním, taktickým mlčením a předstíráním, že se něco děje, když je to jen další šaškárna pro kameru.

IV.

Hodnota není cena.

Věci mají smysl i mimo tržní logiku, tabulky a výkazy. Umění, lidskost a vztahy nejsou doplňky k výkonu, ale to jediné, co z nás dělá lidi.

 V.

Schopnost unést nejistotu.

Nevíš, co přijde, nevíš, co se stane. Přesto od tebe očekávám, že nebudeš panikařit při každém pohybu reality. Že uneseš chaos, aniž bys hned hledal spasitele, ideologii nebo lídra se silnou bradou.

VI.

Odolnost vůči blbostem

Když se chytneš slov jako udržitelnost, hodnoty, inovace…slyším jen prázdný rám. Pokud zatím není kontext, čin a důvod, pak mě to nezajímá. Nechci slyšet co říkáte, chci vidět, co tím sledujete.

VII.

Nehrát hru.

Všichni jste v něčem namočení a já chci, abyste si to uvědomovali. A když už si to uvědomujete, nehrajte hru, jako by byla skutečná. Netvař se, že tohle je všechno, co existuje.