Zažil jsem ateofanii.
Není to žádné osvícení. Je to ostře přítomný pocit prázdna, kdy ztrácíš jakýkoli iluzorní smysl v prostoru, kde nic kromě času a absurdity neexistuje.
Ať už stojíš ve frontě v marketu, kde stárneš dvakrát rychleji a každý nákup před tebou je miniaturní epochou vesmíru, nebo sedíš v restauraci, kde ti servírka telepaticky sdělila, že tvoje existence není prioritní. Tam všude přichází ateofanie.
Náhlá zkušenost s tím, že v tom všem není žádný skrytý plán, žádná kosmická spravedlnost, žádný vševědoucí režisér, který za rohem šibalsky pomrkává a slibuje happy end. Ostře přítomný pocit radikální profánnosti. Zjevení toho, že nic za tím vším prostě není. Není bůh, není svět za tímto světem, nejsou symboly, které by měly skrytý význam… Svět prostě je, a to je všechno.
Ateofanie není tragická. Je to v podstatě takové groteskní procitnutí.
Oči do prázdna, hlava lehce nakloněná a v duši klid. Protože teď už vím, že se nic neděje, protože se má stát. Nic se nestane, když se nic nestane. A až se konečně něco stane, bude to určitě také jen nic.
Ateofanie není popření zázraku. Je to samotné zjevení prázdnoty – stav, kdy se ti svět ukáže bez závoje, bez pozlátka smyslu, bez božského hlasu v zákulisí. Zjevení, že všechno je přesně takové, jaké to je.
V náboženských textech se popisují teofanie: Chvíle, kdy se zjeví Bůh a odhalí tajemství světa, možná i samotný smysl života.
Ateofanie je jejich temný dvojník. Zjevení bez tváře, bez symbolů, bez odpovědi. Je to zkušenost, kdy se vše, co by mohlo být „víc“, rozplyne jako mlha. Zbyde jen realita, která je tak jednoduchá a tak prázdná, až z toho mrazí. Není co vykládat. Není co čekat. Není komu a čemu věřit.
Ateofanie nevyvolává úzkost, pokud jí rozumíš.
Není tragická. Je nehybná. Je v ní smíření a až nečekaný klid.
Pochopíš, že nikdo za tebou nestojí, nikdo nesoudí tvé myšlenky, žádné kosmické oko se nedívá. Jsi jen ty a svět, který prostě je.
Není důvod být někým jiným, není proč se ptát „proč“.
Ateofanie není rezignace.
Je to tiché přikývnutí na podmínky existence, jaké jsou:
Prázdnota není hrozba. Je to prostor, ve kterém můžeš být, cokoliv chceš.
Svět bez smyslu je svět bez omezení.
Zažít ateofanii znamená na chvíli vystoupit z fronty čekání na vysvětlení
a jen tak stát a dýchat.
Napsat komentář