Ezoterismus středního věku

Děti devadesátek a mileniálové po dvaceti letech „vnitřní práce“ stojí před PAX skříní z IKEA a za flanelovou košilí čekají portál do Narnie. A místo toho objeví jen zapomenutou igelitku, ve které je DVD z jejich svatby z roku 2009.

Člověk dosáhne třiceti, čtyřiceti, nebo padesáti a najednou zjistí, že místo portálu do jiné reality našel akorát hemeroidy a předvolání na preventivní prohlídku. A co teď s tím vším nenaplněným potenciálem? No jasně, začneš hledat něco „za“, „mezi“, „uvnitř“, „za oponou“ a v nejhorším případě v nějakém společném kruhu se šalvějí a kámoškama na dovolené v Jeseníkách.

Ezoterismus v krizi středního věku je vlastně něco jako koupě SUV nebo motorky, jen s menším rizikem rozvodu (většinou). Je to pokus o smysl, když už děti mluví sprostě, práce tě nebaví, v koleni ti lupe a na Netflixu už si viděl všechno.

Navíc, ten trh s „duchovnem pro unavené“ je dnes tak obrovský, že se v tom člověk může ztratit na zbytek života, a ještě si myslet, že je to cesta. Každý kurz, každá nová aromalampa  a každá vůně na čakry slibuje vnitřní transformaci až do momentu, kdy si uvědomíš, že ta největší magie byla vždycky jen v tom, že jsi vůbec přežil vlastní mládí.

Celý ten ezoterický trip je vlastně nekonečné přerovnávání věcí v šatníku, kde každá další věštba znamená jen nový oddíl na ponožky. Hledání Narnie ve skříni z IKEA je asi tak nadějné jako čekat na osvícení ve Slevomatu.

Skříň stojí, magie nikde, a člověk si aspoň při úklidu uvědomí, kolik má zbytečných krámů, které nikdy žádný portál neodemknou. Třeba maturitní vysvědčení nebo ten bylinkový polštářek, co krásně voní a prodala ti ho paní, co byla měsíc v Peru.

Nakonec je možná útěchou, že i když žádná Narnie není, tak skříň z IKEA si můžeš minimálně dvakrát do roka přeorganizovat a tvářit se, že si změnil celý svůj život.