Tchoř sedí na lavičce mezi paneláky a Jinoch stojí před ním.
Jinoch si zapálí a bez toho, aby se na Tchoře podíval, řekne:
„Hele, Láďa mi dneska říkal, že prej nemám rád lidi.“
Tchoř si olízne packu a přimhouří oči.
„A nemáš?“
„To je právě ta blbost,“ odfrkne Jinoch. „Nemít někoho rád, to je aktivní činnost. To musíš hodně investovat. Emoce. Myšlenky. Něco cítit. A za tu námahu mi přece lidi nestojí, ne?“
Tchoř přikývne. „No bodejť. Nenávist, to chce spoustu energie. Musíš si pamatovat křivdičky, přehrávat si před spaním různý scénáře, plánovat pomsty… To je full-time job.“
Jinoch potáhne z cigarety. „Přesně. Já nejsem žádnej romantik nějaký zasraný temnoty. Já ne že bych je nenáviděl, já jimi normálně pohrdám. To je sakra rozdíl, ne?“
„Vysvětli,“ zavrní Tchoř.
„Pohrdání je úspornej režim jako základní nastavení. Jako když víš, že tenhle panelák je křivej. Nezlobíš se na něj. Jen víš, že je křivej. A počítáš s tím, jinak se rozlámeš na schodech, rozumíš?“
Tchoř si sedne rovněji. „Takže žádný emoce, prostě konstanta?“
„Přesně. Výchozí bod. Lidi jsou většinou vyděšení, samolibí, přehnaně seběvědomý nebo prostě blbý… Víš, jaký jsou. Tohle všechno dohromady. Já to beru jako fakt. A to není žádná tragédie, ne?“
Tchoř se uchechtne. „Lidi jsou smradlavej omyl. To my tchoři víme dávno.“
„No vidíš,“ kývne Jinoch. „A Láďa mi říká, že jsem prej negativní.“
„Aha,“ zamyslí se Tchoř. „Ale ty jsi teda spíš energeticky efektivní?
Jinoch vyfoukne kouř směrem k šedýmu nebi.
„Hele, já jen nechci po lidech víc, než unesou. A oni většinou unesou fakt málo. To není nenávist. To je… prostě normální postup podle servisního manuálu.“
Ticho.
„Ale jsou nějaký výjimky?“ zeptá se Tchoř.
Jinoch chvíli mlčí.
„Jo,“ řekne nakonec. „Ale ty se poznaj. A těm stojí za to věnovat energii.“
Tchoř se spokojeně natáhne.
„Takže vlastně lidi nemáš rád,“ shrne to.
Jinoch si sedne vedle Tchoře.
„Ale ne. Jen jsem selektivní. A bejt selektivní není nenávist. To je normálně ta…hygiena, vole“
Napsat komentář