Slovník romských výrazů – So taves?

Pozdrav mezi ženami, ženská zdvořilost, otázka, která se týká celé tíhy života.

Doslova to znamená „Co vaříš?“

Jenže doslovný překlad nezachytí to, co se přeložit nedá.

„So taves?“ není otázka na obsah hrnce. Je to ženský pozdrav. Starý, praktický a velmi přesný. Žádná zdvořilost typu „jak se máš“, za kterou se dá schovat všechno i nic. Tady se jde rovnou k věci. Co vaříš? Je z čeho vařit? Jsou děti v pořádku? Drží to celé pohromadě, nebo už se to zase všechno sype?

Neptá se na abstraktní pohodu, na seberealizaci ani na sny. Neptá se, co by žena chtěla dělat „sama pro sebe“. Ptá se na život v jeho nejkonkrétnější podobě. Na hrnec, na kuchyň, na každodennost, ve které se ve skutečnosti rozhoduje skoro o všem.

A v tom je i jeho ženský rozměr. V mnoha romských rodinách leží každodenní přežití na ženské práci. Na tom, že někdo vstane, nakrmí děti, vypere, uklidí, oběhá, zařídí, utiší, sežene, uvaří a večer padne, aby ráno začal znovu. Někde jsou tři děti, jinde pět, někde celý houf a s každým dalším dítětem ta věta těžkne.

„So taves?“ pak není lehká fráze. Je to otázka položená někomu, na kom leží chod celé domácnosti. A v tom pozdravu je ukryt celý ženský svět, který drží pohromadě rodinu, děti, rytmus dne i samotné přežití. Ne symbolicky, ale hmotně a den co den.

Gadžo v tom slyší kulinářský dotaz.

Romka v tom slyší „Tak co, sestro, jak to doma držíš? Kdo je nemocný, kdo zase blbne, kdo potřebuje utišit a drží to všechno ještě nějak pohromadě nebo už se to sype?“

Jedna věta. Péče, starost, únava a ženský realismus, který nepotřebuje velká slova.

So taves?

Ale zase něco z ničeho.