Mám rád fantasy literaturu. A tak hledám nějakou dobrou novou knihu. Něco, co má svět, atmosféru, dějiny, tíhu, cizost, jazyk…prostě nějakou hloubku. Něco, co nevypadá, jako by to napsal marketingový tým po poradě s nadrženou knihomolkou z TikToku.
A tak hledám.
A probírám se hromadou literárního odpadu. Havraní dvůr. Temný dvůr. Krvavý princ. Stínový král. Zrada. Sex. Erotika. Temná magie. Milostný trojúhelník. Tragédie. Osamělost. Pomsta. Havran.
Vždycky tam někde musí být havran. Bez havrana to prostě asi nejde.
Když se podívám na štítky knih, vidím jen seznam příchutí pro emočně rozhozené puberťačky a dospělé ženy, které chtějí být na chvíli zase nebezpečně mladé. Tohle už nejsou doporučení ke čtení. Tohle je katalog stimulů. Tady máš sex. Tady zradu. Tady trauma. Tady chlapa, co vypadá, že tě buď zabije, nebo ošuká, ideálně obojí, protože tomu se dnes říká komplexní charakter a tady máš k tomu ještě havrana.
A do toho ty popisky. „Světový bestseller a totální hit Instagramu i TikToku.“ Výborně. To je přesně ta věta, po které mám chuť tu knihu okamžitě spálit, umýt si ruce a zkontrolovat, jestli mi ještě funguje mozek.
„Román míchá temnou romantiku a bezohledné intriky tak neodolatelně, že nastavuje nový standard žánru dark fantasy romance.“
Jo, nastavuje. Standard toho, jak udělat z fantasy žánrovou prostitutku pro sociální sítě.
Kde je ten fantasy svět, který není jen naleštěnou kulisou pro emoční mrdník s nadpřirozenou výzdobou?
Kde je něco, co má aspoň trochu vlastní kostru? Kde je něco, co nestojí jen na tom, že hlavní hrdinka je údajně silná, ale ve skutečnosti jen přebíhá mezi dvěma kokoty s traumatem? Kde je něco, co má v sobě tajemství, metafyziku, historii, rozpad civilizace, skutečné zlo, skutečnou krásu, skutečnou cizost? Kde je něco, co není jen vztahová žumpa v kulisách hradu s havranem?
Já vím, ať si každý čte, co chce. To je samozřejmé. Nemám potřebu nikomu brát jeho literární fastfood. Ať si to žerou po kýblech. Problém není v tom, že to existuje. Problém je v tom, že když člověk hledá něco jiného, musí se prohrabávat horami těchto naleštěných sraček, které se tváří jako fantasy, ale jsou to ve skutečnosti hormonální produkty s havranem na obálce.
Fantasy se v části trhu proměnila v emoční supermarket. Už se neprodávají knihy. Prodávají se atributy. Zrada. Vášeň. Temnota. Chemie. Toxický muž. Silná žena. Havran. Křídla. Koruna. Prokletí. To není literatura. To je poskládaný balíček pro konzumenta, který nechce číst, ale cítit se čtenářsky obsloužen.
A nejhorší je, že to celé bývá zabalené do řečí o „morálně nejednoznačných postavách“. To je dneska skoro vždycky lež. Morálně nejednoznačná postava bývala třeba někdo, kdo nese skutečný rozpor, dějinnou vinu, tragickou volbu, vnitřní rozklad. Dnes to často znamená jen to, že je to arogantní hajzl s pěknou čelistí a traumatem, který se chová jako kretén, ale má to být sexy, protože je temný. To není morální ambivalence. To je masturbace nad pózou.
A pak ty „temné romance“. To je vůbec krásný výraz. Člověk by skoro čekal nějakou opravdovou temnotu. Něco zkaženého, bolestného, nebezpečného, skutečně lidského nebo nelidského. Jenže místo toho často dostane přecukrovaný bordel, který se tváří drsně jen proto, že do něj někdo přihodil krev a násilí a pár slov o traumatu. Temnota na efekt. Zlo jako dekorace. A havran samozřejmě. Havran jako bonusový symbol hloubky pro debily.
Mám pocit, že část současné fantasy už nechce být literaturou. Chce být zážitkovým produktem. Nechce budovat svět, chce budovat fandom. Nechce, aby sis něco nesl v hlavě, chce, aby sis u toho udělal screenshot oblíbené hlášky a hodil to na Instagram. Nechce tíhu. Nechce cizost. Nechce pomalé objevování. Chce okamžitý emoční zásek. Chce tě rychle přikovat, rychle vzrušit, rychle rozesmutnit a rychle prodat druhý díl.
A vydavatelé? Ti samozřejmě jedou to, co se točí. Vydat něco skutečně hutného, divného, pomalého nebo literárně náročnějšího je risk. Vydat další temnou romantiku se zradou a havranem je jistota. To se prodá. To má štítky. To má publikum. To má algoritmus. To má přesně ten typ marketingu, který dnes umí nahradit téměř jakoukoli skutečnou kvalitu.
Takže když hledám, co číst, připadám si někdy jak člověk, který vešel do knihkupectví pro něco silného, cizího a dobrého, a místo toho se ocitl v nekonečné uličce s ochucenými sračkami. Každá druhá obálka černá, vínová nebo fialová. Každá třetí ženská má ostrou dýku a každý čtvrtý chlap má výraz, že by tě nejradši vlastnil i litoval zároveň. A pod tím vším jazyk, který zní, jako by ho vygeneroval stroj na „osudové napětí“.
Možná jsem už starý a protivný. No a co? To je klidně možné. Ale aspoň nejsem tak čtenářsky vykastrovanej, aby mi jako fantasy stačil seznam tagů a havran na obálce.
Chci něco, co má v sobě špínu, historii, mýtus, rozklad, tíhu, ironii, bolest, civilizační sediment… Chci něco, co není napsané pro algoritmus a nadrženou pozornost, ale pro člověka, který ještě dovede vydržet u textu déle než tři sekundy bez sexuální pobídky nebo marketingové věty o tom, že tohle „změnilo žánr“.
A tak hledám dál. Občas člověk najde něco, co není úplná sračka. Občas dokonce narazí na knihu, která opravdu žije. Knihu, která není jen emoční fastfood v drahém obalu. Knihu, která si na temnotu nemusí hrát, protože v ní opravdu něco temného je. Knihu, která nepotřebuje havrana, aby působila tajemně.
Jen je těch knih čím dál méně vidět. Jsou zasypané vrstvami temné romance, zrad, traumat, křídel, korunek, erotiky a havranů, až má člověk pocit, že by k hledání další slušné fantasy potřeboval archeologický průzkum, plynovou masku a brokovnici.
Napsat komentář