Paní Černá, obyvatelka domu v ulici Zoufalství, byla toho dne nakupovat uzeniny. Ve frontě za ní stál pán v kostkovaném saku, který dělal „hm“ a paní, která se mezi pánem v kostkovaném saku a proskleným pultem snažila natáhnout hlavu na svém dlouhém krku až k paní Černé, aby si prohlédla vystavené uzenky. Za paní s dlouhým krkem, která dýchala na sklo pultu, stála stařena, která se nervózně ošívala nedočkavostí a hned za ní stál pán v čepici, který se snažil prohlédnout si vystavené uzenky tak, že se nakláněl přes skleněný pult, který mu zjevně ve výhledu na uzenky překážel.
„Vepřové párky, 5 párů“ řekla paní Černá paní prodavačce, která se jí ptala, co si bude přát.
„Dvacet té debrecínské pečeně, prosím“ odpověděla paní Černá na otázku, zda si bude ještě něco přát.
Pán v kostkovaném saku udělal „hm“. Pán v čepici se přestal naklánět přes pult.
„Dvacet uzeného sýru“ pokračovala paní Černá.
Paní s dlouhým krkem strčila do pána v kostkovaném saku, který strčil do paní Černé a udělal přitom „hm“.
„Vepřové koleno“ řekla paní Černá.
Stařena upadla na zem a vydávala chrčivé zvuky. Pán v čepici jí překročil a mnul si ruce. Do obchodu vešel pan Kučera, popadl chrčivou stařenu za ruce a odtáhl ji po podlaze pryč.
„Ta kolena raději dvě“ řekla paní Černá.
Pán v kostkovaném saku se rozkašlal. Paní s dlouhým krkem začala olizovat sklo pultu a pán v čepici jí předběhl.
„Dvě jitrnice“ pokračovala paní Černá a ukázala na vystavené jitrnice.
V tom se k ní naklonil pán v kostkovaném saku a kousl jí do ruky. Pán v čepici se v ten samý okamžik naklonil přes pult a zabořil obličej do vaničky s jitrnicovým prejtem. V zadní části obchodu si řezník Zmáčel velmi nešikovně usekl prst. A potom začalo sněžit a sněžilo tři dny.
Napsat komentář