Skutečné dveře neskutečného básníka

Toho času bydlel básník Mirkun ve skladu sudů. Měl dvoje dveře z nichž jen jedny byly skutečné. Ty druhé byly taky skutečné, ale byla to jen díra ke dveřím, která dveře nemá a byla hned u dveří, které dveře mají. Básník Mirkun si často dveře pletl. Proto na ty dveře, které nebyly jen dírou ke dveřím napsal „DVEŘE“ a rozhodl se, že bude chodit jen těmi dveřmi skutečnými. Za skutečnými dveřmi byla křižovatka, kde neplatila pravidla provozu na křižovatkách, protože to tak skutečná křižovatka nebyla. Ale jedna z cest vedla na záchod a také se tudy dalo jít k výčepu, kde stál pán, který čepoval pivo a lidé, kteří to pivo pili. Toho času měl Mirkun ve skladu sudů myši, které se básníka vůbec nebály. Ve skladu sudů tak bydlely skutečné myši s neskutečným básníkem Mirkunem, který myším a sobě označil skutečné dveře. Neskutečnými dveřmi valil se do skladu sudů mráz, který byl tak skutečný, že i myši se před ním schovali. Básník Mirkun měl ve skladu sudů skutečný stan, do kterého se také občas schoval. Bylo z něj vidět na skutečné dveře s nápisem „DVEŘE“ a na neskutečné dveře, které nebyly dveřmi. Jednou vyšel básník Mirkun neskutečnými dveřmi a zjistil, že došel ke skutečným dveřím z druhé strany. Otevřel skutečné dveře a viděl sklad sudů, ve kterém stojí stan a v něm je schovaný básník Mirkun, který si prohlíží básníka Mirkuna, který mu právě otevřel skutečné dveře. A potom vlezly myši do psacího stroje básníka Mirkuna a celý ho snědly.