Johann Wolfgang von Goethe: Šel, aby poznal
Goethe byl poutník v saku a s notýskem. Cestoval, aby věděl, aby viděl, aby klasifikoval.
Jeho cesta byla mapa, po které kladl body: minerály, sopky, komtesy, krajiny, vůle státu, ideály osvícenství.
Šel, protože mohl. Byl zván. Vítán. Rozmlouval s králi i kamenem. Šlo o harmonii, rovnováhu, rozum. Věda byla česká krajina, ženy byly doly plné smyslu.
Goethe nebloudil. Věděl, kam jde. A proto si mohl dovolit dojít všude.
Jeho konec byl plný, přesný a oficiální. Poslední věta: „Více světla!“
Karel Hynek Mácha: Šel, protože nemohl zůstat
Mácha byl poutník v mlze. Cestoval, protože nebylo kam patřit. Protože uvnitř ho cosi hnalo, svíralo, hnilo a hořelo.
Jeho cesta byla krajina bez měst. Příroda, trosky, hroby, havrani. Všechno bylo znamením. Každý krok metaforou.
Šel, protože musel. Nikdo ho nezval. Nikoho nezajímal. Městům se vyhýbal, ženy miloval s tragickým nádechem.
Mácha bloudil. Protože hledal. A nikdy nenašel.
Jeho konec byl náhlý, beze svědků, bez důstojnosti. Zemřel unavený, osamělý, den před vlastní svatbou.
Dva poutníci, dvě mapy
Goethe hledal svět. Mácha hledal vědomí.
Goethe poznával. Mácha prožíval.
Goethe dorazil. Mácha se ztratil.
Oba šli. Ale jeden světem, druhý sebou.
Napsat komentář