Johann Wolfgang von Gehe

Cestopis Johanna Wolfganga von Geheho

aneb Kronika německého génia, který byl všude, všem a vždy

I. Prolog: Výprava za vědou a vápencem

Byl jsem Goethe, ale pak jsem se stál Gehe. Neboť jsem šel. Šel jsem všude. Šel jsem tam, kde byla soška, komtesa, kamínek či kapka termálu. Šel jsem z Frankfurtu přes Cheb a Teplice až do Mariánských Lázní a pak zase zpět, oklikou přes Kadaň. Gehe tam, Gehe sem. Tak se ze mě stal Gehe.

II. Hrad Loket: „Zde bydlí duch kamene, zvaný Granit“

V Lokti jsem se zamiloval do skály. Měla úrězy jako Charlotte a tvrdost jako Charlotte po dopisu. Rád jsem si k ní sedal, hleděl do Ohře a zapisoval do deníku: „Voda plyne, granit trvá, Gehe pozoruje.“

V královské komnatě jsem omylem rozbil expozicí porcelánu. Odtud pochází věta: „Jak jemné mohou být tvary, které nic nevydrží.“

III. Teplice: Šlauna, sirka a Markéta

Teplice, ach Teplice! Místo, kde se lázně snoubí s geochemií a balneologií. Zde jsem rozpoznal, že pramen Hynie má pH 6,4 a komtesa von Schwanenfeld jakbysmet. V obou případech se Gehe ponořil.

V hotelu Zelený strom jsem sepsal dvě balady, jednu o sirném obkladu, druhou o lásce k dceři lázeňského.

IV. Mariánské Lázně: Dobrý den, pane Goet— Gehe

V Mariánkách jsem si každý den měnil titul. Jednou doktor minerálií, podruhé milenec v rámci prevence. Zde jsem napsal „Elegii o zápachu slatiny“ a nakreslil prstem do mapy budoucí trasy silnice E49.

Potkal jsem zde dívku, co měla oči jako rašelinové jezírko. Byla to kuchařka. Řekla: „Vy jste ten Goete?“ Odpověděl jsem: „Už ne. Jsem Gehe.“

V. Kadaň a konec jednoho výletu

Do Kadaně jsem došel omylem. Měl jsem jít do Chebu. Ale cesta vedla kolem zámečku, kde byl ples a moje boty samy zabočily. Tak se stalo, že jsem tancoval valčík s baronkou, která tvrdila, že viděla mou lebku v muzeu.

Tak jsem si řekl: „Je čas jít domů. Nebo se aspoň přestat podepisovat na každou zídku.“

VI. Epilog

Byl jsem Goethe. Ale protože jsem všude šel, stal jsem se Gehe. A když český turista přijde na kterýkoliv hrad, zámek, lázeňský pramen či skalní vyhlídku, řekne si: „Tady už byl. Von Gehe.“