Nový klinický syndrom 21. století.
Jde o trvalé napětí způsobené existencí v systému, kde se vstávání v 5:30 glorifikuje jako morální vítězství a ne jako krutá forma sebepopření.
Kapitalistická ranní nevolnost není nemoc těla.
Je to signál duše, že už nechce být součástí výkonové tabulky s názvem „život“.
Kapitalismus tě nechce nemocného, ale lehce nevolného – abys ještě fungoval, ale měl pocit, že něco dlužíš.
Vstávej pomalu, jako bys žil ve světě, kde se čas řídí tebou, ne kalendářem.
Odpověz na první mail dne větou: „Díky za zprávu, vrátím se k tomu, až vstanu psychicky.“
To je obrana, ne flákání. Udělej si ráno čas na něco, co nemá žádnou produktivní hodnotu:
Kresli si. Dýchej. Čum do zdi. Čti Charmse. To je pasivní rezistence proti diktátu efektivity. Jeden den v měsíci žij, jako bys nebyl součástí ničeho. Žádné výkazy. Žádná produktivita. Jen tvoje tělo, tvoje hlava a svět bez tabulek, výkazů, bez přihlašování do systémů.
Napsat komentář