Archiv tématu
Nezařazené
-
Jinoch a Tchoř: Naděje
Je pozdě odpoledne. Jinoch a Tchoř sedí v kuchyni. Venku prší. Dívají se ven. Nikam nespěchají. Jinoch: Hele. Tchoř: Co? Jinoch: Proč lidi věří, že bude líp? Tchoř: (chvíli kouká ven) Protože…
-
Jinoch a Tchoř: Franta začal běhat
Jinoch a Tchoř sedí na schodech před vchodem. Jinoch kouří. Tchoř drží plastový kelímek s kávou. Z vchodu vyjde Franta ze čtvrtého. Má na sobě nové tenisky, sluchátka na krku a výraz…
-
Jinoch a Tchoř: Indikátor
Jinoch a Tchoř stojí na zastávce. Je mokro, špinavo. Jinoch si zapálí a chvíli kouká do prázdna. Jinoch: Víš, co je úspěch? Tchoř: Cože? Jinoch: Úspěch je, když se to nesere stejně…
-
Jinoch a Tchoř: Origin
Nikdo neví, odkud Jinoch přišel. A je to tak správně, protože tady se na původ moc nehraje. Tady se hraje na výdrž. Tady se lidi neměří podle toho, čím chtěli být, ale…
-
Standa je Van Damme
Jinoch a Tchoř sedí na lavičce.Přijde Standa.Nic neřekne, udělá provaz a kouká na ně.Tchoř: „Co to má znamenat?“Jinoch: „To je Standa.“Tchoř: „A proč to dělá?“Jinoch: „Standa je Van Damme.“
-
Jinoch a Tchoř: Hygiena
Tchoř sedí na lavičce mezi paneláky a Jinoch stojí před ním. Jinoch si zapálí a bez toho, aby se na Tchoře podíval, řekne: „Hele, Láďa mi dneska říkal, že prej nemám rád…
-
Jinoch a Tchoř: Tak dneska tohle
Jinoch a Tchoř sedí na lavičce před barákem. Vzduch je těžkej, takovej ten podvečer, kdy sídliště smrdí smaženým olejem. Nemluví spolu. Nemusí. K bloku s popelnicemi přijede dodávka. Bílá, anonymní, pracovní. Zastaví, dveře se…
-
Jinoch a Tchoř: Akademici
Jinoch sedí na schodech před panelákem a kouká na týpka, co hledá poklad v popelnici. Tchoř přijde, sedne si vedle něj. Taky kouká. Jinoch: „Hele… pamatuješ akademiky?“ Tchoř: „Jo.“ Jinoch: „Takový ty,…
-
Jinoch a Tchoř: Transformace sídliště
Jinoch sedí na obrubníku, kouří cigáro a kouká na panelák před sebou. Panelák mlčí. Tchoř se vynoří z křoví, otře si čumák o rukáv a kouká stejným směrem. Jinoch: „Hele… myslíš, že…
-
Jinoch a Tchoř: Poupata
Jinoch a Tchoř seděli ve dvě ráno na baru U Boháče. Vzduch byl hustej jak stará deka, pivo teplý, popelník přetejkal vajglama… Televize nad barem. Michal David, bez zvuku. Jen úsměvy, ruce…
-
Marginalizace jako třídní realita v podmínkách periferního kapitalismu
Osobní position paper Úvod Tento text píšu jako osobní position paper. Jako pokus jasně pojmenovat rámec, ze kterého dlouhodobě přemýšlím o sociálním vyloučení, marginalizaci a práci v konkrétních území. V průběhu své…
-
Špendlíky
Dávejte na sebe pozor, čůráci. Fakt. Protože nechci, aby mi z vás zbyly jen špendlíky v mapách hřbitovů, abych věděl, kam mám jít zapálit svíčku. Tak se držte. Aspoň trochu. Aspoň dneska.
-
Sídlištní šaman a jeho totemy: materiální orientace v prostoru pozdní modernity
(Antropologický konceptuální experiment) Navážeme-li na pojem sídlištního šamanismu jako na analytickou metaforu popisující vznik rituálních a interpretačních praktik v prostředí urbánní profánnosti, je nutné se blíže zaměřit na materiální dimenzi tohoto fenoménu.…
-
Jinoch a Tchoř: Italo Disco
bar po půlnoci… Tchoř: Hele, poslouchám Nuovo Testamento. A říkám si… ty vole, tohle je totální esence osmdesátek. Heat, Heartbeat, Picture Perfect – kdyby tohle jelo v roce 1985, tak to dneska…
-
O romském národu
„Ty pořád mluvíš o tom, že se z Romů nikdy nestane národ,“ vyjede Tchoř ostře. „To je strašně normativní! Transnacionální národy existují. Diaspory existují. Židi, Arméni…“ „Stop,“ skočí mu do řeči Jinoch.…
-
Tchoř a Jinoch o sněhu
„Hele,“ říká Tchoř a kouká z okna, „sněží. To je poezie. Ticho. Bílo. Jak u Lady.“ Jinoch si odfrkne. „To je prostě zasraná zmrzlá voda. Nic víc. Akorát to klouže a člověk…
-
Obyvatelé domu byli informováni ve svém jazyce
Chodba bytového domu. Odlupující se nátěr. Smrad vařeného zelí a odpadků ze sklepa. Dva úředníci, jeden romský aktivista, jeden mobil na fotodokumentaci. Na zdi se vedle rozbitých poštovních schránek vylepí domovní řád…
-
Tchoř a Jinoch: Gumovej plech
SCÉNA: Březový Vrch. Noc. Mlha a déšť. Jinoch a Tchoř stojí na autobusové zastávce. Tchoř Hele, Jinochu, pamatuješ toho nahatýho týpka v jezírku u kina? Jak tam seděl po koule ve sračkách,…
-
OCET A ASCENDENCE
SCÉNA: Autobusová zastávka Březový Vrch. Noc. Déšť střídá jemné mrholení. Zastávka je osvětlená jednou lampou, která vydává slabé oranžové světlo a reklamním panelem. Jinoch stojí u krajnice, kapucu na hlavě. Tchoř drží…
-
Šlaputkár
(substantivum; maskulinum/femininum; původ: šarišská antropologie každodennosti × romská poetika chůze nikam) Definice: Jedinec, který chodí po sídlišti a tváří se jako ředitel sídliště, přestože jeho funkční náplň spočívá v tom, že chodí…
-
Slovník romských výrazů – Fajta
Fajta (substantivum, femininum; původ: nejasný; v romštině = rod, krev, klan) Definice: Rozvětvený rod, krevní i morální společenství, ve kterém „můj bratranec“ může znamenat kohokoli od skutečného bratrance přes vnuka švagra tvé…
-
Slovník romských výrazů – Barvalo
(substantivum, maskulinum/femininum; původ: rom. baro = velký, mocný, bohatý) Definice: Rom, který po výplatě prožívá krátké období ekonomického nanebevzetí. Dva dny, kdy je svět v rovnováze. Rodina má všechno, děti chodí po…
-
Slovník romských výrazů – Rakloteriér
„Rakloteriér“ (substantivum, maskulinum; původ smíšený) Definice: Věčně nasraný, přepjatě racionální a permanentně nespokojený gadžo. Rakloteriér je raklo (bílý muž), který si plete nasranost s osobností. Štěká, aby bylo slyšet, že žije. Zpravidla…
-
Průmysl na prázdno
Hospoda U Boháče. Ráno po dešti. Na baru leží noviny. Titulek křičí: „Zpěvačka přistižena s tajemným mužem!“ Pod tím fotka někoho, koho nikdy nikdo z nich neviděl. Tchoř: Kdo to sakra je?…
-
Nemísta
Jinoch: Víš, Tchoři, já si někdy říkám, že to naše sídliště už není místo samo o sobě. Dřív tu lidi znali jména sousedů, protože spolu makali ve stejný šichtě, v jedný fabrice,…
-
Chci zkoumat svět po konci světa
Vyrostl jsem v Zóně. V sídlištní krajině, kde se beton stal pamětí, výtah božstvem a výměník tepelným srdcem vesmíru. Znám jí od dětství. Všechna ta ponurá schodiště, výkřiky ze sklepů, smích u…
-
Záznam ze šetření
Mezi dokumentární prózou a existenciálním minimalismem. Jen zapisuji a nehodnotím. Zóna, blok C, 5. patro. Grasonka. Uvnitř dva muži a pes a nápis na zdi. Pes se jmenuje Fingolfin. Na podlaze v chodbě…
-
Kázání ve vestibulu panelového věžáku
Patos. Je troskou i svědkem Zóny. Na sídlišti ho znali všichni. Děti se mu smály, dospělí se mu vyhýbali a důchodci mu říkali náš kazatel. Našel se v sobě někdy kolem roku…
-
Slovník romských výrazů
„Gádžovský píčoviny„ (substantivum, plurál; společensko-kulturní termín původu romského) Definice: Soubor jednání, řeči a gest, které zakrývají skutečný záměr nebo postoj. Slouží k udržení zdání profesionality, moci či morální převahy. Projevuje se především…
-
Slovanský salát
Slovanský salát není jen tak nějaké jídlo. Je to mýtus v aspiku, podávaný s příchutí sentimentu a trochou krve. Každý si do něj přihodil něco svého, a nikdo netuší, co z toho…
-
K smrti vyčerpán kulturní válkou
Jsou dny, kdy člověk otevře noviny, podívá se na sociální sítě nebo jen tak v hospodě zaslechne sousední stůl a má pocit, že žije na frontě. Ne na frontě v zákopech s…
-
Jinoch a Tchoř: Symbolická antropologie v láku
U stolu sedí Jinoch a tchoř. Na talíři před nimi se třpytí v mastným láku utopenec se spoustou cibule. Jinoch (dívá se zhnuseně na sklenici s utopencem): „Hele, kámo… tohle je lidskej…
-
Otevřený dopis Camusovi o rezignaci a smradu
Hanebný Jinoch sedí na baru, vedle něj sedí tchoř a oba pijí pivo. Jinoch: (kouká do pěny v půllitru) „Hele, vole, Camus to má prej tak, že nic nemá cenu, svět je…
-
Jinoch a Tchoř: Kolektivní odér
Sedí Jinoch v hospodě, před sebou půllitr, vedle něj sedí na židli tchoř a upíjí ze svého půllitru pivo. Všude je strašnej puch, ale nikomu to už nepřijde divný, protože Jinoch vypadá…
-
Pomalu mizím…
Každý den ráno vstanu. Mechanicky. Beze smyslu, beze vzrušení. Ne proto, že bych se na něco těšil. Ale protože musím. Naložím děti. Odvézt. Pak práce. A další práce. A pak třetí. A…
-
Emil čeká návštěvu
Emil sedí v křesle a jí suchý chleba.Do bytu vchází Host.Host chvíli mlčí, pak se rozhlédne. Host:Emile, proč jíš suchý chleba? Emil:Protože je suchý. Host přikývne.Z kapsy vytáhne knoflík a položí ho…
-
Bude úplněk
Bude svítit kulatý měsíc na nebi. To zas někdo bude cítit „příval energií“ a prožije magickou noc. Někdo bude zkoumat, co takový úplněk znamená pro lásku, kariéru nebo čakry. Můžeme si přečíst…
-
Ezoterismus středního věku
Děti devadesátek a mileniálové po dvaceti letech „vnitřní práce“ stojí před PAX skříní z IKEA a za flanelovou košilí čekají portál do Narnie. A místo toho objeví jen zapomenutou igelitku, ve které je…
-
Papírové slepičky mého života
Celý můj život by šel shrnout do jedné scény z mateřské školy. Dvě slepičky, jedno vejce a jedna kolosální zrada.Nemusím se nořit do dětských psychologických příruček ani pátrat v rodinných archivech křivd.…
-
Rituál obětování posledního párku v rohlíku
Rituál obětování posledního párku v rohlíku na parkovišti za benzínkou je moment, kdy zůstaneš sám. Bez Boha, bez útěchy, bez odpovědí. Všechen smysl mizí s první kapkou hořčice, která se rozteče po…
-
Kazatel nové epistemologie
Kazatel nové epistemologie – poezie z periferie, kde se šamanismus žije v ryzí profánnosti každodennosti. V krajině paneláků a opuštěných popelnic se zjevuje ateofanie: božství, které není, ale přesto promlouvá rzí, fleky…
-
Ervěnice King
Nápis, co tam je už několik let. Na omítce, která má vlastní historii. Je to vzkaz. Značka. Ale hlavně příběh. Skoro každý ví, kdo je Ervěnice King. Ervěnice King není jeden člověk.…
-
Rot und Schwarz – německá lyrika mezi úzkostí a dehtem
Němčinu mám vlastně rád. Básníci v ní skládají sonety v sedmi pádech a pěti příkazových větách. Já si za ní stojím. Umí být krásná, melancholická a nečekaně jemná. Když si člověk vybere…
-
Sídlištní šamanismus: rituál, prostor a transcendence v urbánním prostředí 21. století
Úvod: Město jako místo nových rituálů V moderních evropských sídlištích, vzniklých v období poválečné modernizace a socialistického urbanismu, se postupně formují nové typy každodenních rituálů a symbolických praktik, které lze s jistou…
-
Ateofanie – Zjevení prázdna
Zažil jsem ateofanii. Není to žádné osvícení. Je to ostře přítomný pocit prázdna, kdy ztrácíš jakýkoli iluzorní smysl v prostoru, kde nic kromě času a absurdity neexistuje.Ať už stojíš ve frontě v…
-
Dětství a prázdniny
V dětství mě rodiče každý rok odvezli na východní Slovensko a nechali mě tam dva měsíce mezi slepicemi a východoslovenskými venkovany, kteří nevěří na slitování. Přežil jsem, i když někteří říkají, že…